Ve stínu oskeruše – Na kraj světa

Kiro, známý též jako „ten malej čmoud vod Syvne“, žije v zapadlé záhorské vísce jménem Mokrý Důl a je mu devět let. Dnes ho čeká setkání, které mu změní život… nebo ho zkrátka postrčí tam, kam je mu předurčeno směřovat. O existenci Daria, tím méně Anastázie, zatím nemá valné ponětí. Natož aby si dokázal představit, že se z nich během pár let stanou jeho nejbližší. Ale to je všechno tím, že lidská paměť je ošemetná věc.

A tady náš příběh začíná. Co bude dál? Na první pohled to zní až trochu moc klasicky: proroctví, daleká cesta, záchrana světa… Ale pod dávno ohranou písničkou se ozývají jiné tóny – temnější a místy falešné. 

* * *

Kiro se neprosil o to, aby byl v rozpočítadle. A v proroctví už teprve ne. Ale když je člověk tím jediným, kdo může něco udělat, tak nějak ho to zavazuje. Vzato kolem a kolem, jestli už tedy musel být v proroctví, Kiro byl rád, že v něm je zrovna se svými dvěma nejdražšími a občas i nesnesitelnými přáteli. Mohlo to být mnohem horší.

Na cestu se vydali dobrovolně; nikdo je nenutil. Snad jen pocit odpovědnosti a spletitá síť náznaků, polopravd a zatajování. Ale ne lži. Lži ne, protože Tereza, ať je jakákoli, přece nikdy nelže.

Z té cesty se už nikdo z nich nevrátí takový, jakým byl… vrátí-li se vůbec. Ale co naplat, když je v sázce osud celého svě– ačkoli, moment. Nepřijímejme unáhlené závěry. 

* * *

Pokud vás příběh zaujal, podívejte se na jednu z ukázek – prolog s první kapitolou, nebo úryvek z pozdějšího děje.