Střípek z Obrtína

Ahoj, je tu další příspěvek pro ty, koho by zajímalo, co bylo dál. Je první zářijový týden a Kit se potuluje kolem brány na školní pozemky, aby mohl nerušeně zavolat mámě. Právě dotelefonoval a…

A proč střípek? Protože toho dneska vážně není moc. Ale slibuju, že toho mám napsaného mnohem, mnohem víc. I když ještě pořád ne tolik, kolik bych chtěl. A taky slibuju, že jednou se to dozvíte všechno.

Rozloučili se s povinnými sliby, že si brzy zavolají, a Kit uklízel mobil do kapsy, když se za ním ozval dívčí hlas s takovým pražským přízvukem, až tahal za uši.

„Čau, ty seš Kristián?“

Otočil se. Ta holka byla o něco menší než on. Tváře měla trochu naducané, což jí dodávalo dětský vzhled. Ten ještě podporovaly vlasy zapletené do dvou copů. A taky fakt, že měla košili napůl vyvlečenou ze sukně a jednu podkolenku shrnutou. Ještě ji tu neviděl, nejspíš prvačka.

„Jsem,“ připustil Kit. „A ty jsi…?“

„Já jsem Lucka!“ oznámila mu na jeho vkus trochu moc nadšeně a napřáhla k němu ruku. „Nelíbíš se mi, a přinesla jsem ti čokoládu!“

Kit se zmateně zadíval na nabídnutou sladkost. Na okamžik se koukl na druhou stranu a pak zase zpátky. Ale ne, doopravdy tam pořád stála.

„Ehm… děkuju, ale…“

„Nemáš zač!“ zazubila se Lucka, vrazila mu čokoládu do ruky a odběhla pryč.

Kit se za ní chviličku díval, pak se posadil na zem, vybalil tabulku a ukousl si. Vážně k němu zrovna přišla úplně cizí holka, věnovala mu čokoládu a oznámila mu, že se jí nelíbí? Tenhle rok je čím dál divnější.

Čokoláda je jak známo dobrá na stres, a tak ji snědl celou. Ukusoval schválně hodně pomalu, aby mu vystačila nadlouho. Ale Daniel stejně nepřijel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *