2. kapitola

knihy Sen o oskeruši

Než začnete číst:

  1. Předchozí kapitolu najdete tady.
  2. Kdo chtěl, asi to už udělal, ale pro jistotu znovu odkazuji na Trigger Warnings.
  3. Zabloudili jste sem omylem a nevíte, o čem je řeč? O fantasy sérii Ve stínu oskeruše se dozvíte více zde, o tomto prequelu, který vychází pouze zde na blogu, potom tady.
  4. Ano, můžete číst tuhle knihu, i když jste nečetli Na kraj světa a Čtyřměstí. Sice to bylo myšlené naopak, ale takhle to funguje taky. Dokonce je to odzkoušené na jednom zkušebním čtenáři. Pouze vás možná zarazí, že na fantasy je tady poměrně málo fantasy prvků, které se primárně objeví až v knize Na kraj světa.

Všechno? Tak jo, jdeme na to. Enjoy ^^

1. část

Bílé pláně severu

Syvne 

Syvne pozorovala kapky krve, jak se vpíjejí do sněhu kolem těla v kouzelných obrazcích. Statný, podsaditý Ilko vstal, rozmáchl se sekerou z parohu, rozsekl mrtvému sobovi hrudní koš a nakonec mu opatrně rozřízl břicho. Z temně rudého řezu začala v mrazivém vzduchu kolem okamžitě stoupat pára.

Syvne si stáhla z ruky chlupatý palčák a vděčně se usmála přes okraj misky plné čerstvé krve na Tychka, který jí nádobku vtiskl do dlaně. Skoro horká tekutina jí sklouzla hrdlem a zahřála ji. Syvne podala misku dál, povytáhla si rukávy a spolu s ostatními sáhla do břišní dutiny, aby podala po chutném soustu jater nejprve nejmenším dětem, které se tísnily kolem a nadšeně žvatlaly. Pak se i ona lačně zakousla do teplého masa, hledíc s náklonností na šťastné, rudě upatlané obličejíky v kožešinových kapucích. Nad hlavou malého Nyalku se střetla pohledem s Tychkem a pobaveně si uvědomila, že ji pozoruje s nachlup stejným výrazem, s nímž ona hleděla na tu drobotinu.

„Uděláš mi nový nůž?“ rozhodla se využít situace a kývla k pomalu vychládajícímu tělu. „Starému se ulomila špička.“

Z kostí zabitého soba budou nože, šídla i ozdoby, z jeho kožešiny zase teplé oblečení. Ani kousek toho obětovaného Matčina stvoření nepřijde nazmar. Jedna kůstka na nový, ostrý nůž pro Syvne se ale jistě vyšetří.

„Co ty s těmi noži děláš,“ zavrtěl Tychko hlavou, ale usmíval se, takže Syvne věděla, že má vyhráno.

„Co bych dělala? Krájím kůže na výbavu,“ uculila se na něj a natáhla k němu ruce pokryté zasychající krví, i když Tychko dobře věděl, že není její. „Prsty mám celé rozpíchané, kolik pořád šiju a šiju.“

Tychko se zasmál. „Kdybys nevykládala. Viděl jsem tě šít. Divil bych se, kdyby ses píchla jen jednou jedinkrát.“ Zadíval se na ni s obdivem a láskou, která Syvne zahřála snad ještě více než doušek teplé krve.

Mám štěstí, že mi rodiče vybrali takového ženicha, pomyslela si nikoli prvně. Klidně jsem se mohla dostat k někomu, kdo by mě ani neměl rád.

O jejich svazku bylo rozhodnuto už dříve. Den, kdy se tak stane, se nyní však už nezadržitelně blížil. Tychko všechen volný čas trávil výrobou tradičních darů pro celou Syvninu rodinu a jeho rodiče už přepočítávali svoje soby, vybírajíce, které kusy ze stáda budou určeny jako výkupné za nevěstu. Syvne zase chystala kůže na stan, který bude jejich domovem, a vyšívala zdobení na kožené brašny, v nichž si všechnu svou výbavu převeze do Tychkova stanu. Nemohla se dočkat, až ten den nastane a ona se stane jeho ženou – a zároveň Sestrou před tváří Matky.

Syvne s ostatními ženami naporcovaly sobí maso na kusy, které se nechají zmrznout, a děti se s novým nadšením vrhly na zbytky kolem kostí. Dvě starší ženy si odnesly kožešinu do stanu, chlapci rozdělili odřezky masa mezi psy a všichni si pomalu šli po své práci.

Syvne si otřela ruce sněhem, mrkla na Tychka a zmizela ve svém stanu. Těšila se, že do večera udělá kus práce na svých svatebních brašnách.

Dnes byl Sedmý den – nebo Šestý, pokud by se člověk řídil podle pošetilých počtů cizích kupců, co čas od času zabloudili i do těchto zapomenutých končin na samém severu Země a snažili se místním lidem vysvětlit, co všechno dělají špatně –, a tak se v podvečer všichni z klanu, kdo neměli Bratra či Sestru, sešli u posvátného sloupu. Syvne chvíli pozorovala dovádění dětí a psů a pak šla pomoci ostatním s přípravou Kruhu dětí.

Otřela podle obyčeje všem tváře rukou namočenou do krve dnes obětovaného soba, kterou celé odpoledne schovávala u kamen, aby nezmrzla. Starší děti se snažily tvářit důstojně, snažíce se připodobnit dospělým, kteří – jako Syvne – dosud neměli svou Rodinu a slavili Sedmý den v Kruhu dětí. Ty mladší z toho měly prostě legraci, šklebily se na sebe a snažily se jazykem dosáhnout na občasné zbloudilé stružky, které si našly cestu až k mlsným pusám. 

Některé z nejstarších dívek v dětském Kruhu ji pozorovaly se závistí. Nepotrvá dlouho a Syvne bude Sedmý den slavit v opravdovém Kruhu, ve svém stanu, který si s Tychkem postaví. Bude střežit své ohniště a pečovat o svého muže – samozřejmě kromě svých běžných povinností v klanu. Její nejmilejší prací bylo starat se o děti, takže vůbec neměla nic proti tomu, aby do hloučku těch malých, v kožešinách zachumlaných skřítků přivedla časem ještě pár nových.

Pokud tady budu, projelo jí hlavou. Syvne se zachmuřila. Kam jinam by asi tak šla? Tohle byl její domov, její rodina. Netušila, odkud se braly ty podivné sny, které ji v poslední době pronásledovaly. Ale snad to je jen nervozita před svatbou. Rozhodla se, že počká, jestli její noční vidění zmizí sama od sebe, než bude znepokojovat někoho dalšího.

* * *

Nazítří se Tychko s několika muži a mladšími chlapci vypravili na lov. Bílí huňatí psi běželi podél saní, natěšení na kořist. Syvne si připadala trochu bláhově, když vyšla ze stanu, jen aby jim zamávala. Ani to jí ale nezabránilo, aby se na její tváři usadil spokojený úsměv, když jí Tychko pozdrav nenápadně oplatil.

Týdny plynuly a kratičké dny se začínaly pomalu, ale jistě prodlužovat. Klan byl na cestě z lesů, kde se sobi přes zimu pásli na mechu a lišejníku, k letním pastvinám daleko na severu. Den, dva na jednom místě a zase dál, dál nekonečnými sněhovými pláněmi, dříve, než sníh začne tát. Brzy přijde čas, kdy budou muset překonat zamrzlou pustinu Ledové řeky. Je široká, tak široká, že ani oko nedohlédne, ale stádo musí překonat celou vzdálenost za jediný den. Je to závod s časem, souboj rychlosti s hladem. Na ledové ploše není na čem se pást; pokud se sobi včas nedostanou na druhou stranu, mohou zeslábnout tak, že nedojdou. To by znamenalo, že klan selhal, že nedodržel svou část dávné smlouvy mezi soby a lidmi. Každý přece ví, že sobi slíbili lidem sloužit a lidé je za to slíbili ochraňovat a pomáhat jim v jejich každoroční pouti na sever a zpátky. Kdyby lidé svou část smlouvy porušili, mohli by je sobi opustit. To by přineslo celému klanu jistou smrt.

Syvne trávila všechen volný čas šitím. Každým dnem může přijít některý muž z Tychkova rodu do jejich stanu domluvit výkup. Až klan postaví tábor na zimních pastvinách, bude svatba. Byla by to vážně ostuda, kdyby Syvne neměla alespoň tak pěkné šaty, jako měla loni Vienka – barevně vyšívané, lemované bílou kožešinou. Bylo by hloupé, kdyby neměla pěkně zdobené brašny na svůj majetek, až si ji Tychko odvede do jejich stanu. A tak se Syvne hrbila nad kůžemi a šila a vyšívala, dokud ji oči nebolely.

Jednoho dne přišel do jejich stanu Ilko, vážený člen klanu a Tychkův strýc. Matka honem Syvne schovala pod kožešinu za ohništěm. Věděla, že Ilko přišel jednat o výkupu. Neslušelo by se, aby viděl nevěstu.

„Je tvá dcera doma?“ zeptal se Ilko, jen co za sebou zatáhl kůži ve vchodu.

„Oheň hoří dobře, jak vidíš,“ odpověděl otec ledabyle. Syvne se ve své skrýši pro sebe potají usmála. Věděla, že otec ji Tychkovi za dobrou cenu rád dá, ale v koutku duše jí přece jen zbývala pochybnost, kterou otcova tradiční replika rozpustila docela. Teď jen, aby se shodli na výši výkupu, a jejímu štěstí už nic nezabrání.

Otec s Ilkem smlouval dlouho a nelítostně. Ilko se musel třikrát odejít ven zeptat Tychkova otce, zda s navrhnutou cenou souhlasí. Nakonec se ale dohodli, Tychkův otec přišel dovnitř na rojovníkový čaj a přinesl ženichovy dary celé rodině.

Když hosté odešli, Syvne vyskočila zpod kožešiny a bez přemýšlení se vrhla otci kolem krku.

„Budu se vdávat!“ zavýskla. Otec ji zvedl v náručí a zatočil ji dokola.

„Ovšem, že se budeš vdávat. Nebudeš u nás přece žít věčně,“ mrkl na ni, když ji zase postavil na zem. Pak ji objala i matka.

„Tak to vypadá, že ti otec vybral dobře,“ podotkla s vědoucím úsměvem. Syvne se začervenala a přikývla.

„Ale žádné hlouposti do svatby,“ neodpustil si otec přísně. Syvne zrudla ještě víc a pohlédla na matku, aby se jí zastala.

„Syvne moc dobře ví, co se sluší a patří, viď, holčičko?“ Matka nečekala ani na odpověď a neskrývala svůj spokojený úsměv, když dodala: „A teď mi pěkně pojď ukázat, co už máš hotovo. Čas se krátí. Jak se na zimu znovu vrátíme na jih, bude svatba.“

Svatba! Syvne se úplně zatetelila radostí, když si uvědomila, že tohle je opravdu skutečnost. Co může být krásnějšího, než cinkot rolniček na svatebních saních, až si ji Tychko poveze k sobě domů?

Jak se vám líbí na severu mezi pastevci sobů? Psaní o krajích, odkud pocházejí Kirovi rodiče, jsem si opravdu užíval. Kdyby to někoho zajímalo –⁠ oukej, já vím, že vás to nejspíš nijak zvlášť nezajímá, ale stejně vám to řeknu –⁠, tak prakticky všechno s výjimkou Kruhu, co se tu dočtete o každodenním životě Syvnina a Tychkova lidu, se zakládá na reáliích popsaných hlavně u sibiřských kočovných kmenů.

Na druhou stranu, ačkoli to pro mě zní ohromně zajímavě, miluju teplo, takže do toho bych nešel. 🙂

Zaujal vás příběh, ačkoli jste ještě nečetli ani jeden z knižně vydaných dílů série Ve stínu oskeruše? Můžete si je pořídit třeba tady.

předchozí kapitola

další kapitola

6 thoughts on “2. kapitola”

  1. Další úžasná kapitola! U oskeruše mě vždycky překvapí, jak je každé místo tak hezky popsané, že mám pocit, že jsem tam už někdy byla. Taky bych tam asi žít nechtěla, sníst polomrtvýho soba… ale jinak to všechno ostatní zní hezky😅 těším se na pokračování:D

    1. Ó děkuji <3
      Disclaimer: Při psaní této knihy nebylo ubližováno žádným sobům. Ehm. Kromě imaginárních. Trochu.

  2. Pastevci sobů

    Hezký den, ihned jsem si musela vyhledat vice informací o pastevcích sobů. Matně si vzpomínám na jeden dokument, zde bylo krásně zobrazeno jak moc náročné a nebezpečné je žít v mrazivém podnebí. Cestovatel vyzkoušel převést stádo, které se mu v zimní vichřici rozuteklo. Pastevci by raději zemřeli v mrazu, nežli nechat stádo utéct. Upřímně obvykle nevyhledávám fantasy, ale hned první část knihy velmi mile,( nicméně trochu drsně :D) překvapila. Možná nejen mě další kapitola přesvědčí, že je tato kniha ta pravá. Přeji mnoho úspěchu do budoucna a pouze samé spokojené čtenáře.

    1. Je to zajímavý život, že ano? Sám jsem si při rešerších nakoukal dost krátkých dokumentů a načetl dost článků, ale samozřejmě jsem pak ani všechno nepoužil. Nicméně mě to dost zaujalo. Jinak děkuji za milý komentář, jestli vás příběh zaujme, budu rád. Ale jestli ne, tak se mě to nijak nedotkne… třeba moje maminka, ač mě podporuje, by fantasy asi neotevřela, pokud by na tom nezávisel její život 😀 Vždycky říká: „Já si počkám, až zase napíšeš něco ze života.“ 🙂

  3. Dobrý deň 🙂 Ja som mala možnosť prečítať si od Vás dve knihy, Muffin a čaj a Koláčky a spiklenci, a do oboch som zamilovaná. Preto som si dala nastaviť odber noviniek a dnes budem tuším objednávať ďalšie knihy. Veľmi ma pobavil aj ten komentár o čitateľovi, ktorý si poradie kníh pomýlil, dobre vedieť, ako postupovať 😀 Tiež sa mi páči, že si nedávate servítku pred ústa, aj keď verím, že je dosť ľudí, ktorí sú na také veci citliví, ale ako ste napísali aj Vy, každý sa rozhoduje, ktorú knižku si prečíta a mňa to práveže zaujalo, aj keď má mať príbeh fantasy prvky, stále je to ukotvené v reálnom živote v istých veciach a na Vašom písaní je obdivuhodné, ako ľahko a dobre sa číta. Rada by som vedela viac, tak si idem popozerať viac info a určite si budem čítať ďalej. Ste jednoducho môj obľúbený autor 🙂 ♥

    1. Dobrý den, Lenko, moc děkuju za milý komentář. Těší mě, že se vám moje knížky líbí, a budu si držet palce, aby tomu tak bylo i nadále 🙂
      Mimochodem ten jeden čtenář, který četl Sen o oskeruši jako první, to takhle pojal naschvál, je to můj kamarád a vlastně jsem m u sám řekl, že jestli chce, ať to zkusí, aspoň na něm vyzkouším, jestli to štymuje dohromady i tímhle způsobem.
      Každopádně vám přeju hezké čtení, ať už v jakémkoli pořadí, a taky krásný advent a blížící se svátky!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *