3. kapitola

knihy Sen o oskeruši

Než začnete číst:

  1. Předchozí kapitolu najdete tady.
  2. Kdo chtěl, asi to už udělal, ale pro jistotu znovu odkazuji na Trigger Warnings.
  3. Zabloudili jste sem omylem a nevíte, o čem je řeč? O fantasy sérii Ve stínu oskeruše se dozvíte více zde, o tomto prequelu, který vychází pouze zde na blogu, potom tady.

Všechno? Tak jo, jdeme na to. Enjoy ^^

Tychko

„Mayane! Uvař čaj a přiveď mi syna!“ zavolal otec, sotva se protáhl do stanu. Tychko, který do té doby seděl u práce v zadní části stanu a vrtěl se jako na jehlách, roztáhl ústa v širokém úsměvu. Tak přece se vše podařilo. Otec se s Nenekem dohodl. Svatba bude!

Za chvíli zasedl s rodinou u čaje. Věděl, že mu nepřísluší ptát se, jak šlo vyjednávání, ale netrpělivost ho štípala po celém těle jako mrazivý vítr. Otec si dával na čas, vychutnával si horký nápoj a pozoroval syna se spokojeným úsměvem. Nakonec odložil šálek.

„Mayane,“ oslovil matku, aniž by však spustil pohled z Tychka, „když veliký Núm dá, po návratu na zimní pastviny se bude slavit svatba.“

Matka nadšeně zavýskla a objala Tychka kolem ramen.

„Tak se přece všechno podařilo,“ zašeptala mu s vědoucím úsměvem.

„Čeká tě spousta práce,“ připomněl mu otec přísně.

Tychko přikývl. „Vím, otče. Naše saně budou v dokonalém pořádku, sobi zdraví a tlustí a dům pevný. Neudělám našemu rodu ostudu.“

„Tím jsem si jistý. Těší mě, že jsem ti mohl opatřit nevěstu, kterou sis sám přál.“

Tychko na otce pohlédl překvapeně a trochu provinile. Koneckonců, neslušelo se, aby syn dával znát, jakou dívku mu má otec vybrat za manželku. Tychko doufal, že nebyl se svou náklonností k Syvne tak nápadný, ale jak viděl, zjevně se spletl.

„Nekoukej na mě tak,“ usmál se otec. „Sám bych ti lepší nevěstu nevybral. Nenekův rod je vážený, Syvne šikovná a pracovitá a její matka plodná. Možná bych byl uvažoval i o Vatane, ale aspoň jsi mi usnadnil výběr.“

Tychko s ulehčením přikývl. Ano, tichá a skromná Vatane byla rozumnou volbou, tím spíš, že byla o dva roky mladší než Syvne. Jistě brzy přinese do něčího stanu spoustu tepla a dětského žvatlání. Tychko předpokládal, že by s ní mohl vést spokojený život, nebýt jeho lásky k upovídané a trochu prostořeké Syvne. Měl velké štěstí, že měl tak chápavého a vlídného otce. Ne každý muž byl tak velkorysý, aby přihlédl k přání svých dětí, když šlo o výběr jejich životních partnerů.

Tychkovy dny byly teď vyplněny pilnou prací. Kromě každodenních úkolů spojených s pastvou, rybolovem a neustálým balením a stavěním tábora se v každé volné chvíli připravoval na svatbu. Vyměnil všechny kožené popruhy na saních, stejně jako několik uvolněných či nedobře vypadajících dřevěných dílů, a stejnou pozornost věnoval i postrojům pro soby, kteří saně potáhnou. Vždyť kdyby na svatebních saních cokoli prasklo nebo se uvolnilo, znamenalo by to pro jejich maličkou rodinu smůlu už v samých začátcích. Kromě toho pomalu a postupně shromažďoval pěkné, dlouhé, rovné kmínky stromů – ve zdejších pláních tolik vzácné – a dával dohromady nejen kostru stanu, ale i veškeré potřebné vnitřní vybavení. Kůže na zakrytí stanu, stejně jako pohodlí a útulnost, přinese jejich novému domovu nevěsta, ale o základ se musí postarat sám.

Při vší té práci čas letěl jako sob v trysku. Tychko nechápal, kam uběhly všechny ty dny, ani jak se to stalo, že tu náhle a bez varování byl den přechodu přes Ledovou řeku. Ráno bylo velmi časné, ale bílé noci nadcházejícího léta nehalily krajinu do tmy jako v zasněžených jižních lesích. Postavy zachumlané v kožešinách se hemžily po celém táboře. Vítr nebyl tak mrazivý, jako na zimních pastvinách, ale zato vál o mnoho silněji, tady, na holé pustině, kde se mohl rozběhnout a nic mu nestálo v cestě. Ženy měly červené tváře a mužům se tvořily ve vousech maličké rampouchy.

Tychko vyhledal pohledem Syvne, zabranou do práce o kus dál. Nečekal ale, až se na něj podívá, a rychle pokračoval ve skládání nákladu na saně. Dnes nebyl ten správný den na nečinné postávání. Klan a jeho stáda musejí překonat dvakrát delší vzdálenost, než jakou zpravidla urazí za den. Každý chápal, že čas je dnes nejcennějším zbožím, a každý také dobře znal svůj úkol. Celý klan pracoval jako jeden a brzy byl tábor sbalen, všechen majetek naložen na saních, stejně jako nejmenší děti, které by zdržovaly pochod. Horká krev soba, kterého šaman Yakti obětoval Numovi s prosbou o rychlý a úspěšný přechod přes řeku, zahřála všem útroby a posilnila je na cestu. Ilko pobídl své spřežení v čele kolony a stádo i se svými lidskými průvodci se dalo do pohybu ostrým tempem.

Chlad štípal do tváří a zalézal pod kožešiny, ale kolona se neúnavně sunula vpřed. Ženy občas nakrmily nejmladší děti přímo na saních, jinak se nikdo jídlem nezdržoval. Na ledě nebyla potrava pro soby, takže ani lidé neměli právo plnit si svoje břicha, dokud neodvedou svoje stáda na nové pastviny. Tychko, jako všichni ostatní, podnikal tuto cestu dvakrát do roka, kam až mu paměť sahala, ale přesto ho ta nekonečná bílá pláň nepřestávala naplňovat bázní. Jako snad každé děcko, i on slýchal vyprávění o pastevcích, kteří nedokázali doprovodit svá stáda do bezpečí včas a zahynuli přímo uprostřed této nelítostné pustiny, kde je v létě pohltily tající vody Ledové řeky i s jejich soby, které zradili. Rozumem věděl, že by Ilko nic takového nedopustil; kromě toho Yakti předpověděl, že počasí k nim bude laskavé. Ale v srdci přesto stále choval zlomek dětského strachu.

* * *

Jeho strach byl možná pošetilý, ale nebyl s ním sám. Dobře viděl, jak se všem ulevilo, když konečně po vyčerpávajícím pochodu dosáhli druhého břehu. Než postavili tábor, byla by jistě bývala černočerná tma, nebýt toho, že v takhle pozdním jaru už slunce nezapadalo ani o půlnoci. Muži i ženy byli vyčerpaní a děti klimbaly na saních.

„Ukaž, pomůžu ti,“ přitočil se k Syvne, která si sundala teplé palčáky a zkřehlými prsty se pokoušela odvázat kožešiny od saní. Její otec s bratry už měli kostru stanu skoro postavenou a sestra pomáhala matce uspořádat vše uvnitř, jak se patří. Syvne k němu vzhlédla a radostně se usmála.

„Děkuju, ale to nemusíš. Co bych byla za nevěstu, abych si neporadila s pár uzly?“

Tychko zavrtěl hlavou a každou rukou jí proklouzl z jedné strany kolem těla, takže ji skoro držel v objetí a přitom se pustil do boje se vzdorujícím řemínkem.

„Co bys byla za nevěstu? Hm, nevím…“ předstíral zamyšlení. „Nejspíš pořádně unavená a zmrzlá nevěsta.“

„Ale jdi, ty zlý. To nezní vůbec hezky. Chci být krásná a teplounká.“

„Však budeš.“ Tychko konečně odvázal řemínek a pustil Syvne, i když se mu vůbec nechtělo. „Přesně taková nevěsta budeš, jenom musíme ještě chvíli vydržet.“

„Já vím,“ našpulila nespokojeně spodní ret. Tychko ji chtěl políbit.

„Musím jít,“ řekl místo toho. „Dobrou noc.“

Syvne ho zachytila za rukáv.

„Počkej,“ vyhrkla. Trpělivě se na ni zadíval. To, co říkal, byla pravda – opravdu musel jít pomoci se stavbou jejich stanu. Ale v jejím hlase slyšel takovou naléhavost, že se nemohl otočit a odejít.

Syvne na něj ještě chvíli hleděla. Zdálo se mu, že má v očích jakýsi poplašený výraz.

„Myslíš si, že –“ začala nakonec, ale vtom ji přerušil hlas Tychkova otce.

„Tychko! Kde tě nosí? Potřebuju tady další ruce!“

„Povíš mi to zítra, ano?“ omluvně jí stiskl ramena a spěšně zamířil k otci. Když se ohlédl, Syvne ještě stála na místě, s odvázaným řemínkem v ruce. Musím se jí zítra zeptat, co mi chtěla, pomyslel si, než se pustil do práce a únava mu brzy vyhnala všechny znepokojivé myšlenky z hlavy.

Syvne začíná mít znepokojivé myšlenky… a sny, s nimiž se bojí svěřit i svým nejbližším. V příští kapitole jí s nimi poradí šaman Yakti a také jí dá svatební proroctví, věštbu, která má podle tradic určovat, jak se jejímu svazku s Tychkem bude dařit. Syvne své svatební proroctví považuje za naprosto kouzelné. Ach, bláhová.

Zaujal vás příběh, ačkoli jste ještě nečetli ani jeden z knižně vydaných dílů série Ve stínu oskeruše? Můžete si je pořídit třeba tady.

Comments are love!!! ^^

předchozí kapitola

další kapitola

2 thoughts on “3. kapitola”

  1. Aaaaa tahle sobí zimní atmosféra se tak hezky čte! Krásná kapitola! Chvilku jsem byla zmatená, když jsem četla „v takhle podzimním jaru“, ale nakonec to bylo pozdní a já jen neumím číst..😅 skvělé jako vždy, těším se na další!

    1. Děkuju! <3 Sobi jsou nej!
      Jinak podzimního jara bych byl určitě klidně schopný, když na něco natrefíš, per mi to do hlavy 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *